Noční můra jménem Dárek

10. listopadu 2015 v 21:38 | Miki |  Zaujalo mě
Ať chceme nebo ne, Vánoce se blíží. Také doslova chytáte třesavku z té pohody, co se plíží do našich domů a pracovišť? Jste nesví z toho, jak jsou lidé milí a usmívají se jako měsíček na hnoji? Užíváte si vůni vanilky, skořice, horké čokolády? Cítíte, jak jsme všichni v těch dopravních zácpách a tlačenicích v supermarketech blíž? Ať už je vaše odpověď jakákoliv, čtěte dále. Budete odměněni tipy na dárky.
 

Zrada na druhou

29. července 2015 v 13:55 | Miki |  Patetický Deníček
Není to tak dlouho, co jsem psala o lhářích a falešných lidech, kteří se na mne usmívají, ale přesto na mé osobě vidí ve své dokonalosti tolik chyb, že je to až neodpustitelné. Akceptovala jsem to. Život je příliš krátký na to, abychom plakali kvůli lidem, kteří nám za to nestojí. Bohužel někdy vás zradí osoba, od které byste to čekali nejméně.

Falešní lháři

24. července 2015 v 19:25 | Miki |  Patetický Deníček
Poznala jsem spoustu skvělých lidí. I když s nimi nepromluvím mnoho slov, tak nějak mi stačí být v jejich přítomnosti. Ve skupince lidí, kde panuje dobrá nálada a respektují se odlišné názory. Vedou se debaty, předkládají argumenty a přitom nejsou ničí city raněny. Žádná radost však netrvá věčně. Nemám problémy s těmito lidmi, které popisuji. Brouka do hlavy mi nasadili jiní. Nemůžu si pomoci, ale ať na to koukám z různých úhlů, jsou prostě hloupí.
 


Televizní kulisa

21. července 2015 v 11:24 | Miki |  Zamyšlení
Ráno mě probouzí velmi krutě. Už dlouho se nebudím zvukem ptačího zpěvu, ale lomozem sbíječek a vrtaček. Ovšem věc, která mi nedá klidně spát v případě, že jistí kreténi uznají zázrakem za vhodné ztropit kravál až od desíti ráno, tak takovou věcí je vám moji milí televize. Je až k neuvěření, kolik zvuků tahle zatracená věc umí vyloudit. Marně si lámu hlavu, jak můžou být ostatní lidé tak slepí a nechápaví.

Stopy Hrůzy - Posedlá

18. července 2015 v 16:45 | Miki |  Knihy
Když jsem navštěvovala střední školu, (mimo jiné známou vůní konopí a "ynteligencí" spolu s adepty na alkoholiky) jedna ze spolužaček mluvila o tomto fenoménu. Neskrývala nadšení. V té době se však jednalo o čtivo, které bylo pro mou maličkost nedostupné a byť mě lákalo, musela jsem na něj zapomenout. Avšak nadešel čas. Co takhle pohrát si s panenkou starou devadesát let? A to nemluvím o tom, že plní přání!

Prý je život boj

12. července 2015 v 11:43 | Miki |  Patetický Deníček
Vždycky, když mám pocit, že mě síly opouštějí, vrátím se ve vzpomínkách do minulosti. Musela jsem si projít horšími věcmi, než kterým čelím teď. Život je prý boj, ale jeho pravidla mi zůstávají nadále ukryta. V šermu je to jednoduché. Setnete protivníkovi hlavu, probodnete mu hrudník, otevřete břicho. Nikdo nic víc neřeší. Zásahové plochy jsou jasné a srozumitelné. Nemusíte být špičkový lékař abyste pochopili základy anatomie. Ty, které rozhodnou o životě a smrti.

Antoin de Saint-Exupéry - Malý Princ

9. července 2015 v 17:17 | Miki |  Knihy
Tato knížka je pro mne srdeční záležitostí. Donutí vás k zamyšlení, probudí ve vás touhu nikdy nedospět, protože dospělým musíte všechno strašně obšírně vysvětlovat. Nic nechápou! Pohladí vás po duši a až se příště budete zasněně dívat na noční oblohu, zeptáte se sami sebe: Snědl beránek tu růži, nebo ne? Kdykoliv mne autobus unáší z Prahy a mé oči spočinou na nekonečných polích se žlutými klasy, vzpomenu si na lišku. Zdalipak v těch polích vidíme tu samou věc?

Assassin's Creed Black Flag

6. července 2015 v 11:34 | Miki |  Hry
Během hraní a recenzování Unity, jsem si mnohokrát nostalgicky povzdechla nad předchozím dílem, který se hemžil piráty, poklady a loďmi, které jen čekaly na to, až je využiji na rozšíření své flotily, či upgrade roztomilé Kavky. V okamžiku, kdy mne z mohutných vln přepadala mořská nemoc, jsem zakotvila v přístavu a šla potrápit pár náhodných kolemjdoucích (čti ubohých stráží). Věřte či ne, z úst mnohých zaznívá, že jsme našli nejlepší pirátskou hru všech dob! Ruku na srdce, jaká je však konkurence?

Slunovrat v kruhu šermířů

27. června 2015 v 10:32 | Miki |  Patetický Deníček
Řezali do sebe, smáli se, utíkali, pokud právě museli čelit přesile, ale především se skvěle bavili. Bylo chladné počasí, ale jim zima nebyla ani v nejmenším. Hřálo je mládí, nebo prostě jenom pohyb? Kdo ví. Mě hřálo u srdce, když jsem je pozorovala. Byli skvěle sehraní, jejich pohyby mi připadaly dokonalé. Obdivovala jsem, že dokáží nést štít bez známky únavy tak dlouho. Přitáhla jsem si bundu blíže k tělu. Nepřipadala jsem si, že sem patřím navzdory tomu, že jeden ze šermířů mi během loňského podzimu ukradl srdce.

Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye

19. června 2015 v 17:35 | Miki |  Knihy
Někdy mívám pocit, že ty nejlepší kousky jsem objevila díky krátkým ukázkám, jež jsem měla tu možnost zhltnout v čítance, na střední škole. Tohle dílo je právě tím případem. Bohužel už si nepamatuji, o jaký úryvek se jednalo a proč jsem Obraz Doriana Graye musela přečíst. Věřte však, že jsem zmlsaná a zaujme mě jen máloco. Konec okecávání, jdeme recenzovat a vyspoilovat toho co nejméně.

Další články


Kam dál